Otázka č.29
Produkty včely medonosné, jejich vznik a význam pro
člověka
K.
Lamková
MED
"Med je příjemná potravina, která
vyjasňuje mysl a prodlužuje život." (Asclepiades - starořecký lékař)
"V
medu nám příroda dala jeden ze svých nejlepších a nejvzácnějších darů."
(Zander)
Med
patřil odedávna mezi nejdůležitější potraviny. I v dnešní době by měl v našem
jídelníčku zaujímat významnější místo. Med je možné účelně a chuťově vhodně
kombinovat s mnoha dalšími potravinami.
Co je med
Med
je hodnotná potravina přírodního charakteru, která je vytvořena společenstvím
včel ze sesbíraných sladkých šťáv rostlin - nektaru, nebo medovice na živých
částech rostlin (stromů) a kterou včely přetvářejí, kombinují a obohacují svými
specifickými látkami, ukládají a nechávají zrát v plástvích (podle Vyhl.
Ministerstva zemědělství č. 335/97 Sb.)
Med
je vzácně vyvážený přírodní produkt - je to velice cenná přírodní látka, která
by neměla chybět v naší stravě. Med je čistý přírodní produkt a účinný tradiční
lidový lék. Med odpovídá zdravé výživě a zvyšuje přirozenou odolnost lidského
organizmu. Med prospívá dětem, sportovcům, dospělým i starým lidem, nemocným i
zdravým.
Různé
druhy kvalitního medu jsou prakticky stejně hodnotné. Liší se barvou, chutí,
vůní apod. - ale vždy je to med - hodnotná přírodní potravina, lidový lék.
Jak včely dělají med
Med
je hlavní produkt včely medonosné. Starší včely - létavky sbírají šťávy
rostlinného původu - nektar. Během pracovního letu shromažďují nektar ve
zvláštním orgánu, medném váčku, umístěném na konci jícnu, před žaludkem.
Najednou do něho může včela uložit až 60 mikrolitrů nektaru, většinou však je
to při normální snůšce 30 - 40 mikrolitrů. Z toho můžeme vypočítat, že včela
unese až 80 mg nektaru. Včelstvo s 50 tisíci včelami v sezóně vytvoří 125 kg
medu (z toho je jen 40 kg jako výnos), a musí tak donést do úlu asi 260 kg
nektaru a k tomu ještě nalétají asi 12 miliónů kilometrů.
Co
se děje s nektarem, který přinesla včela létavka do úlu? Létavka, jakmile potká
úlovou včelu, předá jí část nektaru. Většinou však nektar od létavky přebírá
několik (tři a více) včel současně. Po předání celého nákladu nektaru létavka
nasaje med z plástu nebo od jiné včely a vylétá na sběr další potravy. Množství
medu, které si bere s sebou, závisí na vzdálenosti zdroje od úlu, je většinou 4
až 5 mg. Včele slouží jako pohonná látka při letu a sběru. Celá jedna obrátka
včely - sběratelky nektaru trvá při dobré snůšce většinou do jedné hodiny, ale
může být třeba jen 20 minut anebo také 1,5 hodiny. Závisí to hlavně na vydatnosti
zdroje snůšky. Přitom se v úle mezi dvěma výlety včela zdrží většinou do 10
minut. Za den potom vykoná létavka v příznivých podmínkách průměrně 10 obrátek,
s kolísáním od 7 do 30 podle podmínek. Pokud zdroj snůšky poskytuje nektar po
celý den a pokud včelu nepřeruší nepříznivé počasí.
Úlové
včely zpracovávají nektar v med, hovoříme o procesu zrání medu. Probíhají v něm
změny fyzikální, tj. zahušťování nektaru, a chemické, tj. zvláště inverze
sacharózy na jednoduché cukry. Zahušťování nektaru probíhá odpařováním. Úlová
včela, která přijala nektar od létavky, ho opakovně vytlačí v malé kapce ze
svého medného váčku na ústní ústrojí, kde probíhá rychlé odpařování vody. Tímto
způsobem se včele podaří nektar zahustit na koncentraci asi 60 %. Tuto fázi
nazýváme aktivní, Pak včela částečně zahuštěný nektar uloží v kapkách na stěnu
buňky nebo jako tenký film na dno buňky. Tak včely zaplní buňky většinou z 1/4
až z 1/3. V buňkách pak probíhá pasivní fáze zahušťování nektaru, která trvá 1
až 3 dny. Její délka závisí na koncentraci nektaru při prvním uložení do buněk,
na naplněnosti buněk a na množství pohybujícího se vzduchu mezi plásty, přičemž
to je dané silou včelstva a velikostí i polohou česna. Tato metoda odpařovací
je podložena přesnými pozorováními a měřeními. Včela během sběru přidává k
nektaru trochu řídkého výměšku hltanových žláz s obsahem invertázy. Během letu
konzumuje část sbírané potravy, jestliže jí nestačí zásoba medu, kterou si
nabrala v úlu. Je-li sbíraný nektar řídký, musí ho strávit větší množství.
Potom se do výkalového vaku dostane také větší množství vody jako nepotřebný
zbytek, kterého se včela zbavuje.
Nektar
zahuštěný v med, v němž je 20 a méně procent vody, včely z buněk, kde probíhalo
pasivní zahušťování, přemisťují do plástů ve vyšší části úlů, tam jím doplňují
buňky a víčkují je neprodyšně voskem.
Během
zrání medu probíhají současně chemické změny. Je to hlavně inverze disacharidu
sacharózy na jednoduché, pro včely stravitelné cukry, glukózu a fruktózu.
Určité množství enzymu invertázy je v nektaru již v květech. Nejvíce invertázy
však přidávají ve formě řídkého sekretu hltanových žláz včely - létavky, a to
již při jeho sběru. Mladé včely po vylíhnutí nemají ve svých hltanových žlázách
žádnou invertázu, až s věkem se její množství zvyšuje. Právě létavky mají
nejvíce invertázy, přestože jejich hltanové žlázy jsou již zaprahnuté -
neprodukují už krmnou kašičku pro plod.
Na
druhé straně jsou rostliny, např. řepka olejka, jabloň aj. jejichž nektar
obsahuje jen málo sacharózy, a proto i med z nich má malý obsah sacharózy i v
případě, že nektar byl již při sběru více koncentrovaný a byl rychle zahuštěn v
med.
Druhy medu
Květový med
Přírodní
koncentrát nektaru z květů rostlin, v převážné většině z rostlin léčivých. Je snadno
stravitelný díky obsahu jednoduchých cukrů - glukózy a fruktózy. Obsahuje
pylová zrna různých rostlin, které obohacují med o významné přírodní látky s
povzbuzujícími účinky - rostlinné hormony, éterické oleje, aromatické látky
apod. Květový med je velice ceněn v lidovém léčitelství.
Medovicové (lesní) medy
Jsou
zpravidla tmavší, což způsobují rostlinná barviva, obsažená v míze dřevin. V
porovnání s květovými medy obsahující více fruktózy a dextrinů, hlavně větší
množství minerálních látek a stopových prvků, prospívající lidskému organizmu.
Mají charakteristickou, velmi lahodnou vůni a chuť, pro které jsou tyto medy
velice oblíbené, žádané a ceněné - zvláště v Evropě.
Smíšený med
Je
směsí určitého podílu medů nektarových - květových a medů medovicových -
lesních. Proto obsahuje přírodní látky jak z nektarií např. léčivých rostlin,
tak i cenné minerální látky a stopové prvky z lesních medů. Smíšený med má
výhody květového i medovicového medu. Smíšený med je velice hodnotný, u nás
značně rozšířený i oblíbený. Mísení různých druhů medu je přirozené již při
zpracování včelami v úlu. Záměrným mísením různých druhů medu lze vhodně
upravit chuť, vůni i barvu medu.
Pastový med
Je
přírodní, zpravidla květový, případně smíšený med, speciálně upravený do pastové
konzistence řízenou krystalizací. Med je zpracován pouze mechanicky, bez
jakýchkoliv přísad. Proto je to plnohodnotný přírodní včelí med, který si
uchovává všechny cenné látky a v průběhu času se již nemění - dále
nekrystalizuje. Má světle bělavou až nažloutlou barvu a výbornou, lahodnou
chuť. Snadno se roztírá, ale neteče - proto je vhodný zvláště pro děti. Krémové
medy jsou velice oblíbené v Severní Americe.
Med od uměle krmených včel
V
kombinátu pro biochemické preparáty a vitamíny v Krasnodarsku probíhaly pokusy
s uměle krmenými včelami. Včely dostávaly jako potravu uměle slazené šťávy z
jablek, hrušek, melounů, vinných hroznů, jahod a rajčat. Cílem pokusů bylo
získat od těchto včel med s vyšším obsahem vitamínu a s lepšími léčivými
účinky. Získaný med měl pak příchuť příslušného druhu ovoce, jehož šťávami byly
včely krmeny. Šlo tu o pouhé pokusy, k nimž však západoněmečtí odborníci
dodávají, že tím se ovšem včelám odnímá jejich nejdůležitější činnost -
opylování kulturních rostlin. Takto získaný med není již med v pravém slova
smyslu - z nektaru a pylu květů.
Jedovatý med
Případy,
kdy i med může být jedovatý, se vyskytují v Turecku, Řecku a v USA. Příčina
spočívá v rostlinách, z nichž přinášely včely nektar. V oblasti Trapenzuntu
mohou tuto jedovatost způsobit květy tamních rododendronů, sněženek i narcisů.
Po požití jedovatého medu obvykle nastávají různé nepříjemné stavy, závratě,
zvracení, mdloby, svědění po celém těle, nevolnost apod. Tyto stavy mohou trvat
hodinu až několik dnů. Byly zaznamenány i případy úmrtí člověka po tzv.
jasmínovém medu. Včely obvykle na květy jasmínu nelétají a činí tak jen při
naprostém nedostatku jiné pastvy. Jedovatými látkami v medu pak bývají lykorin
a isotacetin.
Složení medu
Fruktóza
30 - 38 %
Glukóza
26,33 %
Voda
17 - 20 %
Vyšší
cukry 1 - 10 %
Sacharóza
1 - 10 %
Minerálie
0,1 - 1 % (draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor, síra, mangan, zinek,
měď)
Enzymy
0,1 - 0,6 % (glukózooxidáza, fosfatáza, invertáza, diastáza, kataláza)
Organické
kyseliny 0,1 - 0,5 % (pyrohroznová, glukonová, jablečná, citrónová a další)
Aminokyseliny
0,1 - 0,5 % (fenylalanin, prolin, alanin, valin a další)
Vitamíny
0,1 % (pantotenová, kyselina B1, B2, B3, biotin, C)
Hormonální
látky (noradrenalin, acetylcholin, adrenalin, dopamin, látky z mateří kašičky)
Barviva
(rutin, kverutin, akacetin a další)
Vonné
látky (diacetylen, acetaldehyd a více než 50 dalších)
Krystalizace medu
Neznamená
to nižší kvalitu ani porušení kvality medu. Krystalizace je přirozená vlastnost
všech medů, jen doba krystalizace je u různých medů různá. Zkrystalizovaný med
lze opět zkapalnit zahříváním v otevřené sklenici ve vodní lázni teplé do 50 C.
Pozor na dlouhodobější přehřátí medu nad 50 C, tím by se zničily některé
hodnotné látky, jejichž ztráta by měla negativní vliv na kvalitu medu.
Uskladňování medu
Vysoký
obsah cukrů v medu má samokonzervační účinky. I přesto je nutné dodržovat
určitá pravidla skladování. Med skladujeme výhradně v uzavřeném obalu (sklo,
keramika, nerez kov apod.), v suché, tmavé místnosti, při teplotě nejvýše 25 C
a relativní vzdušné vlhkosti nejvýše 70 %. Med snadní přijímá cizí pachy i
vzdušnou vlhkost. Negativně působí přímé sluneční paprsky.
Včelí produkty
Včely
nám poskytují nejen med na výrobu nejrůznějších dobrot, ale také produkty pro
naše zdraví a užitek.
Propolis
Propolis
aneb včelí tmel je jedním z nejhodnotnějších léčivých přípravků často
používaných v přírodním léčitelství. Je velmi složitou látkou, bohatou na
biologicky účinné chemické sloučeniny. Z větší části tvoří propolis pryskyřice,
nejčastěji z topolu, osiky, vrby, borovice, kaštany, také pyl, vosk a sliny
včel. Složení propolisu se liší podle toho, jaké stromy rostou v místech, kam
včely létají. Propolis zlepšuje zrak, příznivě působí na záněty střev,
regeneruje chrupavčitou a kostní tkáň. Dáky bakteriocidním vlastnostem pomáhá
předcházet infekčním komplikacím, zmírňuje záněty. Kladně ovlivňuje psychiku,
posiluje organizmus, zlepšuje paměť, fyzickou a psychickou kondici. Účinně
působí na nemoci prostaty, léčí kožní popáleniny, lupenku, ekzémy, astma,
žaludeční a dvanácterníkové vředy. Pomáhá při vředových stádiích křečových žil,
povrchových poškozeních kůže, proleženinách a také kostních zánětech. Sirná
aminokyselina - cystein - obsažená v propolisu podporuje růst vlasů. Propolis
se používá ve formě různých přípravků. Může to být směs medu a propolisu,
případně medu, propolisu a květního pylu nebo medu a šťávy z mladých kopřiv.
Mateří kašička
Mateří
kašička je sekretem hltanových žláz, které jsou umístěny v přední části hlavy
včel. Tato tekutá látka má krémovou barvu a mírně nakyslou, palčivou a trpkou
chuť. Je to výživná látka a lék. Obsahuje mj. sacharidy, tuky, bílkoviny,
vitaminy, stopové prvky, aminokyseliny.
Mateří
kašička aktivizuje látkovou výměnu, brzdí rozvoj sklerózy, normalizuje činnost
žláz s vnitřní sekrecí a zažívacího traktu. Léčí také neurózy, snižuje hladinu
cukru v krvi a cholesterolu. Povzbuzuje chuť k jídlu, zlepšuje zrak a sluch.
Odstraňuje vrásky, vyhlazuje pleť. Zvyšuje odolnost proti infekcím, mírní
srdeční potíže a předchází avitaminóze.
Vosk
Co
o vosku říká historie? Získávání včelích produktů bylo lidem známo odpradávna.
Tehdy ještě nemůžeme ani hovořit o chovu včel, neboť při získávání medu i vosku
z nerozběrného díla včelstvo zaniklo.
Z
písemných historických památek, které se zmiňují o včelím vosku, je třeba
jmenovat Bibli a staroegyptské papyry. Např. Westcarský papyrus obsahuje jednu
z nejstarších pověstí o mystickém využití včelího vosku. Podle této zkazky si
vrchní předčítač Ubaoné nechal zhotovit voskovou sošku krokodýla, který po
vhození do zahradního bazénu obživl a stal se druhem samičky, která se již
předtím v bazénu nalézala.
V
řecké mytologii se traduje příběh Ikara a jeho syna Daidala, kteří létali s
pomocí křídel vyrobených stmelením ptačích per včelím voskem. Řekové, Féničané
i Římané znali způsoby bělení vosku. Za nejlépe bělený vosk byl považován vosk
punský. Vyráběl se takto: žlutý včelí vosk se povařil s mořskou vodou s
přídavkem ledku a poté byl bělen na slunci. Voskový květ, tak se nazývala
nejbělejší povrchová vrstva takto zpracovaného vosku, se odstranila a postup se
ještě nejméně třikrát opakoval. Ve starém Řecku i Římě si cenili stejnou měrou
medu i vosku. Oba tyto včelí produkty znamenaly podstatné zvýšení příjmů,
zejména pro chudé venkovské obyvatelstvo. Z Homéra víme, že používání dřevěných
tabulek s voskovou vrstvou bylo známo již před "trojskou válkou".
Používaly se především k osobní korespondenci, zejména milostné, Odpověď se napsala
na stejnou tabulku po smazání původního textu. Tyto tabulky byly spojeny a
říkalo se jim diptycha (2 tabulky).
Využití vosku
Je
přirozené že látka tak tvárná a plastická byla využívána k uměleckým účelům. U Římanů
byly v oblibě profilové portréty a bysty z vosku, které pak bývaly neseny v
pohřebním průvodu. Ve starém Řecku se vyráběly z vosku i panenky pro děti.
Umění portrétistů ve vosku prožívalo největší rozkvět ve Francii v době Ludvíka
XIV., později již upadalo.
Ve
všech historických obdobích se včelí vosk používal k magickým účelům a ke kouzlům.. Umění věštby z tvarů,
které vznikly litím roztaveného vosku do studené vody, bylo nazýváno ceremonií.
Utopenci se hledali pomocí plovoucího košíku s rozsvícenou svíčkou. Podle
pověry se košík měl zastavit na místě, kde bylo tělo utonulého. V době, kdy
ještě neznali umělé hmoty, se vyráběly umělé květy - ale z vosku. Nejvíce však
byl vosk zpracováván na svíčky, k běžnému svícení i k náboženským účelům.
O
léčebných vlastnostech vosku se zmiňuje již Plinius. Doporučuje jej ke
zvláčnění pleti, jako zahřívající prostředek. Tvrdí, že přispívá k regeneraci
tkání. Ve středověku i dnes se vosk využívá hlavně k přípravě různých léčivých
mastí. V Anglii je v lidovém lékařství známa směs medu, vosku a propolisu.
Tradičně
byl vosk používán ke zhotovování pečetí, které ověřovaly platnost a pravost
listin. V Evropě jsou známy i listiny se zachovalou pečetí staré téměř tisíc
let.
Průmyslová
revoluce v 19. století nahradila voskové svíce plynem a elektřinou. Vosk je
zpracováván především k včelařským účelům, hlavně k výrobě mezistěn.
Medovina
Medovina
je přirozeným hodnotným doplňkem medu. Při výrobě je zásadou, že na 1% alkoholu
ve 100 litrech je potřeba 2,4 kg medu.
Pyl
Velmi
cenným produktem je kromě medu i pyl. Pyl poskytuje včelám dostatek bílkovin,
tukových látek, četné vitamíny, enzymy a minerální látky. Nedostatek pylu má za
následek vymizení bílkovinných rezerv v podobě tukového tělesa ve včelím
těle a chloupky na včelím těle ztrácejí pevnost a snadno se lámou. Chitinový
plášť právě vylíhlých mladušek nabude normální tvrdosti jen při dostatku pylu
v potravě.
Složení:
stravitelné bílkoviny, AMK (arginin, leucin, izoleucin, histidin, threonin,
methionin, lyzin, fenylalanin, tryptofan,..), minerální látky, tuky, nukleové
kyseliny, vitamíny (A, B1, B2, B6, PP, B5, kyselina listová, pantotenová, C,…)
Včelí jed
Speciální
sekret jedové žlázy, který je běžně používán v lékařství (kloubní
onemocnění, záněty, revmatismus,..).
Složení:
vodnatý roztok apitoxinu, bílkoviny, cukry, lipidy, kyseliny, minerální látky,
enzymy, aromatické a lehce prchavé látky,..
Využití
"Sklenice medu - půl lékárny doma"
Med
má léčivé účinky a právě díky tomu se do poručuje jako podpůrný prostředek při
léčbě srdečních nemocí, žaludečních a dvanácterníkových vředů, při jaterních a
kožních potížích, očních chorobách. Kromě toho med obsahuje enzymy, organické
kyseliny, minerální soli, bílkoviny, sloučeniny dusíku, vitaminy, éterické
oleje, barviva a také sůl, draslík, vápník, železo, hořčík, stříbro, barium,
chrom, vanad, wolfram, kobalt. Pozoruhodná je vysoká kalorická hodnota tohoto
produktu - kolem 3000 kcal/kg. Léčebné vlastnosti medu jsou závislé na
rostlinách, ze kterých včely nasbíraly nektar. Vzácnou předností medu je jeho
snadná stravitelnost. Cukry jsou vstřebávány přímo do krve. Med používaný jako
sladidlo místo cukru je zdraví velmi prospěšný. Kdysi se běžně používal k
přípravě různých mastí, mixtur a léčebných extraktů. Při pravidelném užívání med
posiluje a stimuluje srdeční činnost, zlepšuje kondici, regeneruje síly,
zmírňuje pocit vyčerpanosti a deprese, povzbuzuje chuť k jídlu, celkově
přispívá ke zlepšení zdraví a k prodloužení lidského života. Urychluje průběh
hojení ran. Doporučuje se při bolestech v krku, chorobách žaludku, jater a při
duševním vypětí. U zdravých lidí pravidelná konzumace medu zlepšuje jejich
duševní výkon, chrání je před apatií a depresí, zvyšuje odolnost proti
nachlazení a bakteriálním infekcím, zlepšuje fyzickou kondici a mírně zvyšuje
tělesnou hmotnost.
Prevence
je lepší než léčení. Med - přírodní čistý produkt včely medonosné, byl kdysi
výsadou králů, dnes si jej může dopřát prakticky každý občan. Pravidelně jíst
med a nerozčilovat se, je důležité v předcházení nemocím. Ve spotřebě medu máme
co dohánět! Nejen v Evropě. Japonci se dožívají nejvyššího průměrného věku na
světě - spotřebují nejvíce medu na hlavu.